Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Bytový dům Kotlářská 3 |
Opuštěný, chátrající a prázdný dům v horní části Kotlářské ulice poblíž Konečného náměstí v Brně poutá již několik let pozornost kolemjdoucích a cestujících čekajících před jeho dveřmi na trolejbus. Nahlédněme proto do útrob i historie většího z „dvojčat“, jak bývají dva sousední domy někdy nazývány. HistorieDvojici bytových domů na adrese Kotlářská 3 a Kotlářská 5 v Brně, naproti botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a v bezprostřední blízkosti Konečného náměstí nechal v roce 1909 postavit stavitel Josef Müller podle projektu architekta Vladimíra Fischera. Navzájem zrcadlové domy (osou symetrie fasády šestipodlažního dvojdomu je masivní zdobný arkýř) jsou postaveny ve stylu vrcholící romantické architektury. Tedy v době, kdy se v Evropě tradiční stavební styly ocitají po vyčerpání všech svých možností ve slepé uličce a architekti realizují křečovitě zdobné historizující slepence, odkazující na slohy dávno minulých epoch. Tím nevědomky dláždí cestu nástupu striktní moderny, která se rodí již počátkem 20. století, podmíněna především zvládnutím technologických inovací v čele se železobetonem. Ačkoliv se tvorbě v romantickém duchu nevyhýbali ani čeští architekti, lze ji považovat v 2. polovině 19. a na počátku 20. století v českých zemích za typickou především pro německé tvůrce. V Brně se tak lze setkat s podobnými stavbami v převážně německých čtvrtích (severní část Brna středu, Masarykova čtvrť, Pisárky) - především jde o vilovou výstavbu, vzácnější jsou pak bytové domy, z nichž nejcharakterističtější jsou právě domy na dnešní Smetanově ulici a dvojčata v horní části Kotlářské ulice (za srovnání stojí např. východočeská Wolfova vila). Svým výrazem (zrcadlové uspořádání fasády i vnitřních prostor a reliéf s hrajícími si blíženci) domy odkazují na symboliku dvojčat - a přestože jejich osud je odlišný, bývají jako dvojčata občas dodnes nazývány. Zajímavá je vazba staveb horní části Kotlářské (dříve Hrdličkovy) ulice na urbanisticky koncepčně (víceméně na zelené louce) vybudované Konečného náměstí - to má trojúhelníkový půdorys, ohraničený třemi navzájem podobnými stavbami v secesním slohu od architekta Františka Pawlu (původem z Bořitova). Pawlu byl totiž strýcem stavitele Josefa Müllera, který pro něj původně pracoval jako stavbyvedoucí a po odchodu ze stavební společnosti si nechal vybudovat právě dvojdům - dvojčata v těsné blízkosti Konečného náměstí. Od roku 2014 je uprostřed náměstí vybudován pomník Františka Pawlu z nerezové oceli.
Investici do výstavby dvou šestipodlažních domů Müller financoval pomocí půjčky, kterou splatil po dokončení stavby prodejem většího z dvojčat - hotového domu č. 3 (k domu č. 3 přináleží také středový arkýř, který rozšiřuje byty umístěné blíže k ose obou domů). Vedlejší dům č. 5 zůstal v majetku rodiny Müllerovy, později Vlčkovy, s mezidobím let 1948–1990, kdy byl znárodněn a opětovně resituován, dodnes. Dům č. 3 několikrát změnil majitele a v současnosti (2016) patří jeho větší část společnosti Nemovitosti Kotlářka, která v něm má oficiálně sídlo, a z menší části společnosti Nienor omega z Prahy. Na přelomu let 2015 a 2016 je dům neobydlený a prázdný, nachází se v právní zástavě a bez údržby znatelně rychle chátrá.
PopisDům Kotlářská 3 má šest nadzemních a jedno částečně podzemní podlaží. Opulentně členité fasádě domu dominuje dvojice nesymetrických arkýřů, v každém patře jinak rozvrstvených, dva pásy balkónů zdobených zaklenutým loubím a prolamovaný štít s okénkem vejčitého tvaru. Mimo to jsou na fasádě nepravidelně umístěná okna rozmanitých tvarů od vejčitého vikýře až po obdélníková okna osázená tabulkami z broušeného skla připomínající okna středověkých hradů. S mírnou nadsázkou lze tvrdit, že se žádná dvě okna navzájem nepodobají, bez nadsázky pak, že každý byt v domě je docela jiný. V domě je celkem 8 bytů, prostor střechy zaujímá nevyužitá půda, sklepy jsou určeny pro skladování paliv a technické účely. Výjimkou je část suterénu, která byla dílem upravena jako garáž a později sloužila jako obchodní prostory (naposledy prodejna levných knih). Zcela vlevo (při pohledu z ulice) se nachází průjezd do dvora bloku, pod větším z obou arkýřů, zhruba uprostřed domu, pak vstupní dveře. Za nimi následuje krátké schodiště zdobené barevnou mozaikou a hlavní domovní schodiště s výtahovou šachtou - původně zdobenou barevnou secesní vitráží, nicméně v 70. letech 20. století zlikvidovanou při rekonstrukci výtahu do současné podoby. Rozměrné byty v jednotlivých patrech se liší podle proměnlivé dispozice fasády, kromě nejvyššího poschodí jsou vybaveny balkóny s výhledem na botanickou zahradu v areálu přírodovědecké fakulty a do vnitřní části bloku. Z nejvyšších pater je příjemný výhled na střed města a Petrov. Stav opuštěného domu se od roku 2014, kdy v něm utichla veškerá činnost, stále rychleji zhrošuje; na přelomu let 2015 a 2016 byla již nezanedbatelná část vybavení zničena jednak nedokončenou rekonstrukcí, ve větší míře ale útoky vandalů, zlodějů a sprejerů, kteří poškodili nebo ukradli původní okna, dveře, nábytek, parkety a veškeré další vybavení bytů. V lednu 2016 byl dům zapečetěn a podle kusých informací se schyluje ke změně majitele a snad i navazující rekonstrukci.
Zdroje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 30. 1. 2016 byl naposledy upraven dne 2. 1. 2017 a zobrazen celkem 13515×, naposledy dne 6. 5. 2024 v 2:23.
|
Autor: Vladimír Novotný | Čas: 7. 8. 2018, 22:12 | |
V souvislosti s tímto domem jsem prožil dětství. V suterénu domu měl můj tatínek holičsko kadeřnický salon. Ten tatínkovi zařídil a vybavil už pan stavitel Müller. Salon prosperoval až do padesátých let, kdy se můj tatínek musel zapojit do komunálního podniku později Služby města Brna. | ||
Autor: JzA | Čas: 2. 1. 2017, 18:30 | |
Děkuji Vám oběma, text a popisky týkající se výtahu jsem změnil. | ||
Autor: Luděk Zahradníček | Čas: 2. 1. 2017, 18:18 | |
Bydlel jsem v tom domě přes 50 let a pamatuji jeho lepší časy. Výtah nebyl dodatečně přistavěn, byl původní. Výtahová šachta byla do chodby prosklená barevnou secesní vitráží, jež postupně chátrala a definitivně vzala za své při rekonstrukci výtahu v 70. letech. Barevnou vitráž měly i vchodové dveře. Dům byl 1990 restituován stařičkým dědičkám původního majitele, které už neměly sílu se o něj starat. Tak jej obratem prodaly. Dům několikrát změnil majitele, regulované nájemné nestačilo ani na běžnou údržbu. Někdy po r. 2000 došlo k pokusu rozprodat jej nájemníkům (společnost Kotlářka?), ale nedopadlo to dobře, viz článek. | ||
Autor: Jiří Sajbrt | Čas: 29. 12. 2016, 12:11 | |
"s relativně moderním výtahem přistavěným ve dvoře domu" - tento výtah včetně ošklivých plechových dveří byl v 70tých letech nacpán do šachty původního výtahu, který ještě pamatuji. Měl bočně odsouvanou roletu, polstrované sedátko a zrcadlo. Vše dřevěné, prostě krása. Bohužel za bolševika i se strojovnou poničené nulovou údržbou k nepoužitelnosti. Jestliže byl výtah přístavbou, tak musel být přistaven velmi brzy po stavbě 1909. | ||